Teď kvůli tomu čelí obvinění ze znásilnění. Jak jste si už nejspíš přečetli, policejní specialisté za přispění svých pohlavních orgánů infiltrovali krajně levicové a zelené skupiny sdružující se kolem barcelonského squatu. Služebně nejhorlivější byl zřejmě muž zákona vystupující pod jménem Daniel Hernandez.
Dokud v posteli dštil oheň a síru na kapitalismus, globalizaci, příležitostně projevoval klimatickou tíseň a občas utrousil „All Cops Are Bastards“, bylo všechno v pořádku. S jednou z aktivistek takhle polehával skoro rok, a to k oboustranné spokojenosti. On měl přísun čerstvých informací, ona si také nestěžovala. Dokud na něj ovšem neprasklo, co je doopravdy zač.
V tu chvíli se přihlásilo dalších šest squaterek, které v něm včas nerozpoznaly agenta v utajení a nechaly se zmást jeho mužností. A nešťastník najednou zjistil, že místo hodnostního postupu za oddanou službu veřejnosti ho čeká stíhání.
Už jsme asi všichni vzali na vědomí, že definice pojmu „znásilnění“ prochází turbulentním vývojem, přičemž světlo na konci tohoto tunelu dosud nikdo nespatřil. Pořád se ale zatím vedla debata o formě a intenzitě nátlaku, který musel předcházet aktu shledanému – třeba i dodatečně – nechtěným.
Tohle je ale jiný level.
Na precedens ze Španělska by nejspíš měly rozechvěle čekat české turistky, které za uplynulá desetiletí podlehly za vlahého večera na pobřeží Jadranu svodům „plážových inženýrů“, z nichž se ráno vyklubali pomocní číšníci.
Nebo se vám vybaví i jiné úskoky, které by mohly být s odstupem času žalovatelné?
